Dceřiná společnost britské lokomotivky Hunslet Engine Company chtěla se svým minivozem motorizovat na přelomu 50. a 60. let minulého století Velkou Británii. Tříkolka Scootacar ale nebyla úspěšná a svět spatřilo jen necelých 1000 exemplářů.

  Konstruktér Henry Brown stvořil vozítko, které mělo vzniknout na popud manželky jednoho z šéfů společnosti Hunslet Engine Company, které se s velkým Jaguarem špatně parkovalo. Karoserie verze Mk. 1 o rozměrech 2210 x 1321 x 1524 mm (d x š x v) byla vyrobena z laminátu a byla usazena na ocelovém šasi. První prototyp se zkoušel s motorem značky Anzani, ten se ovšem přehříval, a proto byl zvolen dvoudobý Villiers 9E o objemu 197 cm³ a výkonu 8,4 k. Ten byl spřažen se čtyřstupňovou motocyklovou převodovkou a jediné zadní kolo poháněl řetězem. Místo volantu se zatáčelo pomocí řidítek. Maximální rychlost činila 80 km/h. Verze Mk. 1 bylo vyrobeno cca 750 ks.

  V roce 1960 vyjela vylepšená verze Mk.2, která měla bojovat o zákazníky s automobily Mini. Dostala změněné tvary karoserie, která nabízela místo pro tři pasažéry. Maximální rychlost vzrostla na 89 km/h. Verze Mk. 2 vznikla ve 200 exemplářích.

  V roce 1962 měla produkci modelu zachránit verze Mk. 3 osazená výkonnějším, vzduchem chlazeným dvoutaktním řadovým dvouválcem Villiers 3T o objemu 324 cm³ a výkonu 16,5 k. Ten uděloval tříkolce prostřednictvím čtyřstupňové převodovky maximální rychlost 109 km/h. Ani to ale nestačilo a vyrobilo se jí jen okolo 20 kusů. V roce 1965 byla výroba minivozů Scootacar definitivně ukončena.

Foto: Wikimedia Commons, Stephen Boyd