Jméno Giotta Bizzarriniho je mezi konstruktéry italských sportovních automobilů velmi známé a respektované.
Tento talentovaný konstruktér získal vzdělání na Univerzitě v Pise, kde promoval v roce 1953. Již v 26 letech pracoval rodák z Livorna v designérském oddělení automobilky Alfa Romeo (1953 – 1957), v roce 1957 pak přešel k Ferrari, kde se po funkci kontrolora stal šéfem projektu nesmrtelného Ferrari 250 GTO. O čtyři léta později došlo v Maranellu k revoltě některých klíčových zaměstnanců, kteří se následně rozhodli z automobilky odejít. Byl mezi nimi i Bizzarrini. Většina z nich se sešla ve firmě Automobili Turismo e Sport (ATS).
V roce 1962 si v Livornu založil svou vlastní firmu Prototipi Bizzarrini s.r.l. Začal spolupracovat s tehdy mladou společností Ferruccia Lamborghiniho, u kterého vedl projekt vývoje prvního motoru V12. Ten se posléze stal základním kamenem úspěchu modelů 350 GT, 400 GT či legendární Miury.
Bizzarrini pracoval i pro automobilku Iso Rivolta, kde se věnoval vývoji šasi modelů Iso Rivolta GT (vyvinutý na základech Giugiarovy konstrukce vozu Gordon – Keeble z roku 1960)či Iso Grifo A3L a A3C.
V roce 1966 se název Bizzarriniho firmy změnil na Bizzarrini S.p.A. Ta v Livornu během nadcházejících tří let vyprodukovala okolo 140 automobilů. Mezi ty nejznámější patřily modely Bizzarrini 5300 GT Strada, který technicky vycházel z modelu Iso Grifo A3C nebo Bizzarrini 1900 GT Europa, postavený na platformě GT Opel 1900. Ten byl více méně zmenšeninou většího 5300 GT, k pohonu byly použity čtyřválce o objemu 1,3 a 1,6 l od GM, Alfy Romeo či Fiatu. Celkem vzniklo na 17 exemplářů, z nichž jeden měl karoserii typu barchetta. Vrcholným modelem byl Bizzarrini P538S, mimořádně nízká barchetta s motorem V8 o objemu 5,3 l z Chevroletu Corvette. V roce 1966 startovala v Le Mans, ale její posádka ze závodu pro technické problémy odstoupila. V roce 1968 Giugiaro překarosoval jeden exemplář pětsettřicetosmičky na slavnou Bizzarrini Manta, která se do dnešní doby dochovala v USA.
Bizzarriniho firma skončila v roce 1969 s malosériovou výrobou automobilů, její zakladatel se ale v branži dále objevoval ať už s vlastními studiemi Bizzarrini BZ-2001 (1990) postavené za přispění techniky z vozu Ferrari Testarossa či hybridní barchetty Bizzarrini Kjara (1998). Posléze stavěl repliky modelu P538 pro americký trh.
Foto: archiv, Wikipedia